O dětství, které mě naučilo hledat klid..
Rodinu jsem vlastně nikdy nepoznala. Nikdy jsem nevyslovila slovo mami a tati. Místo toho jsem volala babi..
Moje máma odešla, když mi byly tři měsíce. Už se nikdy neobjevila. Nezavolala, nenapsala, nevrátila se. Nechala mě a moji starší sestru napospas osudu. A já na ni přesto dlouho čekala. Vlastně celý život.. Každé narozeniny. Každý svátek. Každé Vánoce. Člověk si jako dítě pořád myslí, že tentokrát už to přijde.
Nepřišla. Nikdy. A pak už jen člověk tiše pochopí.
Vyrůstala jsem v pěstounské péči, v bytě 2 + 1. Nábytek byl převážně červený, možná právě proto jsem už tehdy podvědomě toužila po klidu, po sjednocení, po prostoru, který by nebyl chaotický, ale bezpečný.
Neměla jsem místo, který bych mohla nazvat domovem, chyběla mi máma a táta. A tak jsem si ho začala vytvářet alespoň kolem sebe.
Když se dnes ohlížím zpátky, vím, že moje touha po klidu nebyla estetikou. Nebyla stylem. Byla potřebou. Potřebou vytvořit si svět, který bude držet pohromadě, když ten vnitřní byl dlouho rozkmitaný.
Jako dítě jsem se naučila hodně věcí zvládat sama. Číst mezi řádky. Vnímat nálady. Přizpůsobovat se. A zároveň jsem v sobě nesla tichou touhu po místě, kde se nemusí nic vysvětlovat. Kde je prostě dobře.
Možná právě proto dnes tolik miluji interiéry, které nejsou hlasité. Které na sebe nekřičí.
Domov je něco, co si člověk vytvoří.
Když dnes vybírám produkty do Uniquehome, nevybírám je jen očima. Vybírám je pocitem. Ptám se sama sebe, jak na mě daná věc působí.. a podle toho se rozhoduji.
Proč věci s patinou..
Věci s patinou mi dávají smysl, protože mi připomínají, že nedokonalost není chyba. Že prasklina, nerovnost nebo stopa času nejsou důvodem k výměně, ale k přijetí. Stejně jako u lidí. Možná proto mě tolik přitahují materiály, které stárnou. Kůže, která se používáním zjemní. Dřevo, které má svoji jedinečnou kresbu a strukturu. Jsou to tiché svědky času. A to je pro mě něco velmi silného.
Uniquehome jako místo, kde se můžeš zastavit..
Uniquehome nevzniklo proto, aby bylo největší. Vzniklo proto, aby bylo opravdové. Aby bylo místem, kde se nemusí spěchat, porovnávat ani dokazovat. Místem, kde si můžeš dovolit zpomalit. A možná si uvědomit, že domov není o tom, co nám chybělo. Ale o tom, co si dnes dovolíme mít.
Možná jsem nikdy neměla klasickou rodinu. Ale našla jsem klid. A dnes ho s láskou posílám dál - do domovů, které mi dovolíte pro vás navrhovat.
Děkuji, že jste dočetly až sem..
Pokud jste dočetli text až sem, chci vám upřímně poděkovat. Není pro mě samozřejmé sdílet tak osobní příběh. Ale věřím, že právě otevřenost a pravdivost jsou to, co nás může spojovat.
Tento blog nevznikl proto, abych vyprávěla dokonalý příběh. Vznikl proto, abych ukázala, že i z ticha, čekání a prázdných míst může vyrůst něco krásného. Něco klidného. Něco, co dává smysl.
Pokud jste se v některých řádcích poznali, vězte, že v tom nejste sami.
A teď bych se ráda zeptala vás..
Co pro vás znamená domov? A jsou ve vašem životě věci, které vás uklidňují tak, jako mě uklidňují ty přírodní?
Budu moc ráda, když se podělíte - ať už tady v komentářích, nebo třeba jen sami v sobě. I to stačí.
Děkuji, že jste tady..
Dana - Uniquehome